Sídlo
Kájovská 100
382 21 Kájov
Doručovací adresa
Boletická 115
382 21 Kájov
Webové stránky se upravují
Památkové objekty v obci
Kájovské kostely
Románský kostel sv. Mikuláše v Boleticích s márnicí a ohradní zdí, částí hřbitova a bránou, je zapsanou památkou od 3. 5. 1958. Dříve patřil pod VVÚ Boletice, od 1. 1. 2016 jej vlastní obec Kájov. Prohlídky kostela si domluvíte s Mgr. Lenkou Augustinovou, telefonicky na čísle 724 945 652 nebo na e-mail: lenkaaug@seznam.cz. Pro příspěvky na obnovu kostela je určen účet u ČNB číslo 94-2219241/0710, variabilní symbol 9003322.
Aktuální obsazenost kostela naleznete ZDE.
Pozdně gotický poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kájově - národní kulturní památka se hřbitovem (komplex tvoří poutní kostel, starý hřbitov, raně barokní fara z roku 1661, kaple úmrtí Panny Marie, hřbitovní kaple sv. Terezie s kostnicí z roku 1752, kaple sv. Jana Nepomuckého, ohradní zeď bývalého hřbitova, márnice, socha Panny Marie, chlévy u fary, stodola). Původní stavba kostela je z 2. poloviny 13. století. Kostel byl zničen za husitských válek roku 1422 a v roce 1469, kdy vojska zničila i školu. Nynější kostel byl postaven v pozdně gotickém slohu v letech 1471 až 1488. V roce 1670 dal lékař Ondřej Volkshofer z Krumlova postavit oltář.
Kostel lze navštívit celoročně denně (kromě úterý) od 9 - 11.30 hodin a od 13 - 15.30 hodin. Úterý - zavřeno, prohlídky pouze pro poutní autobusy předem objednané.
Další památkové objekty Kájov
Kladenské Rovné
Křenov
Novosedly
Mezipotočí
Staré Dobrkovice
Na seznamu památek vedené pod rejstříkovým číslem 1326.
Sousoší tří světců Tadeáše, Josefa a Antonína Paduánského o rozměrech cca 180 x 220 cm nechal postavit roku 1733 Kristián Guschl, v té době kájovský farář, jak stojí v latinském nápise na podstavci. Dobový překlad do češtiny:
„Zasvěceno třem svatým jako připomínka kolem jdoucím k větší úctě a cti sv. Josefa, muže P. Marie, sv. Tadeáše, příbuzného Pána Ježíše, a Antonína Paduánského, zázraku celého světa. Zbožně ex voto postavil P. Křišťan Guschl , syn sv. trnové Koruny, farář u Panny Marie Kájovské.“
V Kájově působil farář K. Guschl 3 roky. (Později se stal opatem kláštera ve Zlaté Koruně, v té době kláštera sv. Koruny).
Tradovalo se, že k sousoší – jmenovitě k Antonínu Paduánskému – chodívaly ženy, které chtěly, ale nemohly mít děti, prosit o jeho přímluvu. Sochy tří světců byly vysekány z vápence a umístěny na trojdílnou architekturu ze žuly. Nad prostřední částí nesoucí latinský nápis stojí vyvýšeně socha sv. Josefa s Jezulátkem, po jeho pravici sv. Tadeáš, po levici Antonín Paduánský s Jezulátkem. Postavy jsou v nadživotní velikosti v poměru k průměrné výšce lidské postavy v 18. století, dnes již to neplatí (180 cm dnes není nadživotní velikostí J). Sochy pocházejí pravděpodobně z dílny barokního sochaře Josefa Dietricha, ale zřejmě je nedělal jediný umělec, např. postava sv. Tadeáše nese jiný umělecký rukopis.
Kdo šel okolo ještě v roce 2004, mohl jen potvrdit tuto následující zprávu o stavu památky: Povrch celého sousoší byl silně erodován, poškozen přírodou i člověkem. Sousoší bylo obklopeno bujnou vegetací, která udržovala vlhkost, podporující napadení lišejníky a mechy. Podstavec – architektonický soubor skládající se ze tří částí – středové s nápisem a postranních volut. Chyběly na něm kusy římsy a volut, nápis byl v důsledku odpadávání povrchu nečitelný. Schod byl překrytý terénem.
Socha sv. Tadeáše byla mechanicky poškozena drobnými defekty, ve tváři se ztrácely rysy, zcela mu chyběly palce na nohách, uražena levá ruka. V těle sochy byly nalezeny zbytky nastřílených diabol a broků. Na soše se dochoval fragment svatozáře.
Socha sv. Antonína Paduánského s Jezulátkem byla také poškozena mechanicky, utrpěla ztrátu vypracovanosti rysů v obličeji, úplně chyběl nos. Hlavou světce procházela trhlina od dřívějšího upevnění svatozáře, svatozář se však nezachovala ani zlomkově.
Socha sv. Josefa s Jezulátkem byla silně mechanicky poškozena, měla uražené pravé zápěstí a ruku, část pláště aj. Jezulátko mělo uraženou celou paži, nárt levé nohy s prsty a trhlinu ve hlavě. Části rukou se zachovaly a byly předány restaurátorům. Zřetelné bylo silné napadení nečistotami, řasou a lišejníkem.
(Detail sochy sv. Josefa před a po restaurátorském zásahu)
Milosrdné sestry řádu sv. Vincence z Pauly pobývající na kájovské faře přišly s nápadem sousoší zrestaurovat a nabídly financování (jen restaurátorské práce přišly na cca 200 tisíc Kč). Obecní úřad jejich iniciativu přivítal a nabídl pomoc formou organizační a dále zajištěním terénních úprav okolí sousoší. Ve spolupráci s odborníky z Městského úřadu Český Krumlov – odborem památkové péče a Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích vyhledal a písemně kontaktoval některé restaurátory s licencí Ministerstva kultury České republiky a vybral z jejich nabídek tu nejvhodnější a nejvýhodnější. Vybrána byla nabídka Mg.A Jana Koreckého z Prachatic, který restaurování provedl ve spolupráci s Mgr. et Mg.A Lukášem Hosnedlem ze Zlivi za odborné konzultace Mgr. Petra Pavelce z Národního památkového ústavu České Budějovice.
Po pečlivém restaurátorském průzkumu byly sochy převezeny začátkem srpna do ateliéru v Českém Krumlově. Na místě v Kájově byl ještě v roce 2004 vyčištěn sokl, porušený kamenný materiál byl zpevněn, chybějící části doplněny, povrch barevně sjednocen a opatřen vodoodpuzujícím nátěrem a byly obnoveny spáry. Komplexní úpravu okolo sousoší zajistila a financovala obec, práci prováděly kájovské firmy – Stakofiš p. Fišera, Zelená zahradní architektura p. Slováka a ve svém volném čase kájovští hasiči.
Sochy převezené do ateliéru v Českém Krumlově se podrobovaly nejdříve očistě – byly ponořeny do speciálního čistícího roztoku. Poté prošly procesem zpevnění povrchu a doplněním chybějících nebo neúplných částí, taktéž barevným sjednocením a závěrečnou úpravou povrchu voděodolným roztokem. Naposledy jim byly dodány zrekonstruované atributy svatozáří a lilií.
Sv. Tadeáš, sv. Josef a sv. Antonín Paduánský se 25. 04. 2005 vrátili domů z očistných restaurátorských „lázní“ ateliéru v Českém Krumlově jaksepatří zotaveni a zoceleni. Sochy tam byly odvezeny začátkem srpna 2004 v kritickém stavu (povrch zkorodovaný, porostlý mechy a lišejníky, zurážené části obličejů a ruky) a v březnu 2005 byly restaurátorské práce skončeny, ale kvůli nepřízni počasí si ještě pohověly v ateliéru. Dne 25. 04. 2005 bylo barokní trojsoší znovu osazeno na původní místo a 14. 05. 2005 byly sochy znovuvysvěceny.
Překvapení na konec – při demontáži soch nalezli restaurátoři maličkou poškozenou olověnou schránku, která obsahovala nějaký silně poškozený text, zkorodovaný oboustranný kovový medailonek s reliéfem Panny Marie Kájovské, kousky dřevěných korálků a poškozený kovový křížek. Nález, který má hodnotu historickou, byl po odborném ošetření a restaurování objednaném obcí Kájov zařazen do dokumentace fondu Farního úřadu v Kájově, vedeného Státním okresním archívem v Českém Krumlově.